FF: His cold heart: 1. Kapitola 74. ročník

20. ledna 2014 v 20:45 | Saru

Moje první Fan Fiction, sice pod jiným názvem, ale první kapitoly jsem publikovala ZDE.
Jelikož je nyní blog tak trochu pozastavený, budu kapitoly publikovat zde (jednou za dva, tři dny, záleží na odezvě). Fan Fiction je na téma HUNGER GAMES, proto je dobré znát pro celkové pochopení minimálně film :).
Pokud máte zájem o přečtění, kapitola nížže. A za každou odezvu budu ráda ;).


"Cato, jak ses cítil, když to všechno skončilo? Když mutové roztrhali Kapitolské milence?" Zeptal se vlídným a usměvavým hlasem Caesar výherce 74. Ročníku Hladových her.
Cato se rozhlédl po místnosti a dal si nohu přes nohu, krátce se usmál a nad odpovědí chvíli přemýšlel, "no… Caesere, bylo to zvláštní. Chvíli byl Peeta mým… Spojencem a Katniss zabila Glimmer a Marvela. Bylo to těžké, v podstatě jako každá smrt jiného splátce, ale byla to také pomsta." Pokynul hlavou se zamračenýma očima.
Obecenstvo dojetím vzdechlo, milovali jejich milence z 12. Kraje, ale také milovali jejich výherce z 2. Kraje.
"Dobře, Cato, poslední otázka," odkašlal si lehce Caesar, "co budeš nyní dělat?" Pozvedl lehce obočí a nahnul se ke Catovi.
Následoval Catův dlouhý nádech ještě delší výdech. Zamyšlený výraz a několikeré zakývání hlavou ze strany na stranu. "Asi se budu připravovat na turné vítězů a pak budu spokojeně žít," usmál se tím sladkým úsměvem.
Caesar vstal ze svého křesla ve stejnou dobu jako Cato a popošel s ním na kraj pódia, v levé ruce držel mikrofon a pravou rukou chytil tu Catovu. Prudce ji zdvihnul do vzduchu a hlubokým hlasem pověděl: "Dámy a pánové, výherce 74. Ročníku Hladových her!"
Celím sálem se rozhostil jásot, tleskání a smích.
Můj otec však vypíná znechuceně televizi a uvelebuje se v křesle. "Každým rokem jsou výherci protivnější a zženštilejší!" Odplivnul si stroze.
Otec vyhrál 49. Ročník her a hry miluje, jenže… Výherci už tak v jeho srdci nejsou, nemá je rád.
"Tati, myslíš, že Cato bude bydlet vedle nás?" Zamumlal můj 10letý bratr, co seděl otci na klíně.
"Doufám, že ne. Protiví se my!" Odsekl otec a Kylea postavil na zem. Zvedl se a odešel někam pryč, nejspíše za matkou do kuchyně.
Rozcuchaný zrzek chvíli hypnotizoval vchod do kuchyně, ale nakonec se otočil mým směrem a posadil se vedle mě na gauč. "Co ty? Chceš, aby vedle nás Cato bydlel?" Zeptal se mě a opřel se o mé rameno.
Lehce jsem povzdechla, "je mi to jedno…" Vstala jsem a odešla do druhého patra, zabočila doleva a zavřela se v pokoji. Posadila jsem se na postel a zklamaným pohledem koukala z okna.
Dovolte, abych se představila, jmenuji se Aras, jsem 16letá dívka z 2. Kraje a můj otec je výhercem 49. Ročníku Hladových her. Má matka je výherkyní 57. Ročníku, a můj starší bratra ve hrách zahynul. Bylo mu 17 let. Můj otec však stále chce, abych se přihlásila dobrovolně do her, a chce to i po Kyleovi.
Už dva roky je téma "Johannes- můj bratr" tabu. Nesmíme o něm mluvit, jelikož prohrál a v naší rodině nemá co dělat. A pokud se do dvou let nepřihlásím jako dobrovolnice do her, téma Aras, je také tabu…
Přiznávám, že moje rodina je divná, ale rodinu si nevybíráte…
Miluji nedělní rána, mohu se jenom tak povalovat, nic nedělat a jenom přemýšlet. Jako každý den, školou již povinná nejsem. Dnes mě však z mého ranního rituálu vyrušilo dupání na schodech a rozražení dveří do mého pokoje. Kyle vrazil do mého pokoje a začal ze mě strhávat deku se slovy: "Dělej! Už je tady! Je ve 2. Kraji a stěhuje se!"
Po těchto slovech vyběhl z pokoje. Sice neochotně jsem vstala a koukla se z okna ven. "Vedle nás…" Zašeptala jsem. Protože dům ihned vedle nás se začal plnit majetkem Cata. "Otec bude zuřit," ušklíbla jsem se a oblékla si tmavé kalhoty, hnědé tričko a lehký, kašmírový svetr. Vlasy jsem nechala rozpuštěné a navlékla ještě světlé boty. Takto oblečená jsem vyšla ven a na verandě si založila ruce na prsou. Otec seděl naštvaně na lavičce, ruce měl též založené, ale na tváři zhnusený výraz, smíchaný s opovrhováním.
"Slečinka si bude žít vedle nás," odprsknul naštvaně směrem ke mně.
"Nemyslím si, že je špatný…" Zamumlala jsem.
"Opovrhuješ mi?!" Zpřísnil otec a vyhoupnul se na nohy s rukou nataženou tak, aby mi mohl ukázat kdo je hlava rodiny.
I když jsem musela zalhat, což nesnáší ještě více, hlesla jsem, "ne…"
"Můžu mu jít pogratulovat?" Zeptal se Kyle.
"Chmf… Jo, ale vem sebou sestru…" zavrčel otec a zmizel ve dveřích se silným zabouchnutím.
Nastalo pár vteřin ticha, byla to automatická reakce, když byl otec takhle rozzuřený, takže stále.
"Tak pojď!" zakřičel na mě bratr a jeho zrzavé vlasy už vláli ve větru směrem ke Catovi, který ještě mluvil s průvodkyní 2. Kraje.
Pramen vlasů na levé straně jsem si dala za ucho a vyšla za Kylem, který stál jak na pérkách, asi metr a půl od Cata.
Položila jsem dlaně n Kyleova ramena a zelenýma očima sledovala Catův úsměv. Nejspíše nás nezaregistroval, ale pak ano.
"Nu… Tak mě tedy omluv, uvidíme se na turné," rozloučil se a otočil směrem k nám, jednu ruku si dal do kapes černých kalhot a druhou lehce natáhl k nám. "Těší mě, vy jste nejspíše potomci Marthinuse," pověděl klidným, usměvavým hlasem.
Kyle byl v úžasu, měl pootevřenou pusu a oči mu zářily úžasem, nezmohl se na slovo, tak jsem začal mluvit já, "ano, to jsme. Já jsem Aras a tohle je Kyle." Poklepala jsem lehce na jeho ramena a potřásla si s Catem rukou. Nevím, jestli si s ním potřásl i Kyle, jelikož, když jsem se dotkla jeho ruky, ucítila jsem jeho pevné, mozolovité sevření z her a ve mně prošel chladný pocit, že pod těmito rukama zemřelo několik dětí mého věku.
Po pár vteřinách mlčení se Kyle zmohl na slovo, dokonce na celou větu, kterou ze sebe vychrlil jako sopka. "Sledoval jsem celý 74. Ročník a byl si úžasný! Od začátku si byl můj favorit!" Opravím se, bylo to hned několik vět…
"Tak to mě těší…" Pověděl Cato s lehce odtaženou hlavou, protože ho ta vychrlená slova překvapila, hlavně od toho malého, 10letého kluka.
Jakmile ta slova vyšlo z růžových úst, za námi se ozval hluboký, naštvaný hlas. "Sakra, řekl jsem, že mu můžete jít pogratulovat a ne s ním navázat debatu!" Zakřičel naštvaně.
Ihned jsem Kylea vzala za ramena a škubla s ním od Cata, se slovy stále ke Catovi, "omlouvám se…"
Rychlejším krokem jsem dostrkala Kylea do domu a prošla kolem otce, aniž bych navázal oční nebo tělesný kontakt, protože jsem s ním mluvit nechtěla a nechtěla jsem ho ani vidět.
Nezastavila jsem se ani v kuchyni, odkud jsem slyšela matčino volání na snídani. Pár skoky jsem vyskákala do druhého patra a opatrně zavřela dveře do pokoje. Zamkla jsem a přilítla bleskurychle k oknu. Ruce jsem opřela o sklo a opřela si o sklo o čelo. Cato stále stál venku před jeho domem a měl takový nechápavý výraz, hypnotizoval mého otce, který stál na verandě naštvaný a snažil se ho nejspíše pozdravit.
Pak to však vzdal, vydal se směrem do domu a ještě předtím se podíval po našem domě. Všimla jsem si, že mě zaregistroval v okně. Odskočila jsem a zatáhla závěs, posadila se na postel a mnula si ruce.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lady Mishel* Lady Mishel* | Web | 21. ledna 2014 v 18:01 | Reagovat

Jejdaa.. Zejtra si to musím přečíst:)..Tedkom nemám čas:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama