Dnešní svět je prázdný...

5. února 2014 v 20:58 | Saru
Pokud se dnešní svět nezmění, nemá už pro mě smysl, jediný smysl bude mít, odejít...
Vždycky jsem si o tobě myslela jedno. Že si přísný, cinický, nevychovaný až dokonce zlý, ale už vím, že jsem se jako dítě strašně spletla. To, že jsem měla raději toho druhého dědu, který se mnou hrál hry, naučil mě karty, šachy, naučil mě na kole, houpat se na houpačce, postavil nám domeček na stromě, minikáru, dovolil mi hrát si s nářídím, prostě, že byl pro mě dokonalý jenom on. Odpusť mi to, že jsem říkala, že jsi zlý, že mě jenom učíš cizí jazyky, že mě učíš číst, psát, počítat, že mě neustále zkoušíš o světě, že ěm nutíš do němčiny, že mi vyprávíš o válce. Byla to chyba, odpusť mi to... Změnila jsem na tebe názor již před lety, potom, co jsem seděla u sešitu s českými slovíčky a já je měla přeložit do němčiny. Nebyla tam babička, aby mě osvobodila a šla se mnou na hřiště, musela jsem sedět a psát. Dodnes si tvá slova živě pamatuji, ač je to už 7 let... "Ach... Co se mnou jednou bude? Co bude s mými knihami? Kdo se jich ujme? Skončí v koši? Ve spalovně?" Ty knihy si shromažďoval léta, tvá knihovna jsou tři stěny v obývacím pokoji, tvůj poklad je vepsán do těch řádků...


Kromě německého jazyka a mnoha zajímavostí o světě si mě naučil milovat hudbu, psaná slova, malování. Všechny ty věci si uměl a já ti vždy záviděla. A nyní? Nyní už je pozdě, abych ti tato slova řekla do očí. Je to 7 měsíců, co si zemřel a od té doby se můj pohled na svět změnil. Dodnes vidím tvůj obličej, ledově modré oči, husté, bílé vlasy perfektně sestřižené, vrásčitý obličej s úsměvem na tváři. četné jizvičky po rukou z práce, tvé stříbrné hodiny... Změnil si mě tím, že já chci v muži vidět tebe. Modrooký muž je pro mě bohem, přírodní blonďák je pro mě anděl strážný, každý se stejným sestřihem je pro mě čisté dobro. Odpusť mi, že ti píšu až nyní, že k tobě promlouvám, ale chci ti říct... Naše rodina se po tvém odchodu změnila. Nikdo s nikým nemluví, každý na každého nadává, každý si pouze stěžuje a cche toho druhého ponořit více do hlubin jezera nenávisti. Já tě prosím, vrať se, vrať... Chci vidět zase toho modrookého anděla s bílou přikrývkou na hlavě, s chutí do práce, s optimistickým viděním... Chci slyšet tvůj hlas, ale ne z Cdéčka s písničkami, chci vidět tvou práci, ale ne jako obrázky v knížkách, chci od tebe dostávat dopisy, ale ne ty, co si mi poslal na tábor pře 5 lety. Chci aby ses vrátil a sledoval svého pravnuka. Jak roste, jak se ti podobá. Kouzelný blonďák, s modrýma očima a velkým citem k muzice. Je jako tvé dvojče, chodí kolem tvé fotky, ač tě nikdy neviděl a řekne "deda, to je deda!" Chci abych přišla k tobě domu a ty bys mi řekl zážitek z tvého dětství. Chci tě sledovat, jak svou lásku dáváš svému zvířecímu příteli, jak tě nic nerozhodí, jak nezvedneš na nikoho hlas. Ale to nejde, nejde aby ses vrátil na zem, jako ten vrásčitý obličej s ledovýma očima. Můžu... Můžu jít tedy za tebou? Přimluvíš se za mě, abych mohla jít za tebou do nebe? Mohu? Mohu tě aspoň jednou vidět? Ne...? Tak se prosím vrať, vím, že tě nebudou chtít pustit, protože přijít o tebe, je jako přijít o strážného anděla.
Nikdy jsem po tobě nic nechtěla, ale nyní musím... Prosím, otevři oči mé rodině, otevři jim oči, aby viděli, že to jejich dnešní, včerejší i zítřejší chování způsobili sami, né tvoje smrt... Otevři jim oči a ukaž, že tvoje smrt jim život nezastavila, otevři jim oči a řekni, že i dnešek pro ně může být poslední. Ty si toužil po tom, aby se dnešní svět změnil, k lepšímu, ale takhle to nikdo nedokáže. Mé oči již jsou otevřeny, otevři i ta další... Prosím tě o to, jako tvá vnučka, jako někdo, kdo se vždy snažil mít dobré známky jenom kvůli tobě a nyní, se snažím mít ještě lepší, abys cítil, že tvoje smrt mě sice dostala do kolen, ale tvoje přítomnost jako anděla, mě postavila a já běžím dál...
S láskou, Číslo.
Ps. Vždy jsem tu přezdívku nenáviděla, ale chybí mi...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Tereza Střelcová Tereza Střelcová | 5. února 2014 v 21:28 | Reagovat

Nádherný text...:) ;-)

2 Lilien Lilien | 5. února 2014 v 21:44 | Reagovat

Číslo,
je to opravdu nádherně napsané. Je vidět, že byl pro tebe tvůj dědeček znamenal opravdu hodně...

3 Intuice Intuice | E-mail | Web | 14. února 2014 v 18:08 | Reagovat

Krásné, ale smutné...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama