Pan S.

10. února 2014 v 18:31 | Saru
Slyšela jsem o tom muži již od mala. Slyšela jsem, jak o něm můj děda, babička, ale i sourozenci mé babičky mluví jako o hodném, starším pánovi, ale... Nikdy jsem ho za těch 15 let, co jsem na světě, neviděla...

Až do dnešního odpoledne, zrovna dnes jsem šla k babičce a v tom zvonek. Babička šla ke "kecafonu" a zeptala se, kdo je. Byl to pan S. Zvedla jsem se a šla mu dolu otevřít a netrpělivě vyčkávala, kdo se objěví za skleněnými dveřmi.
Vždy jsem si ho představovala jako bělovlasého pána s šedýma očima, vysokou postavou, elegantně oblečeného a s lehkým strništěm, i když mu má být asi 80 let (možná i 90)...
Vyšla jsem z výtahu a spatřila ho. Asi 165 cm vysoké, silnějšího muže v čapce, černé bundě a kufříkem v ruce. Moje vize o něm se rozbila na miliony kousků, je zcela jiný, než byl v mojich představách...

I když ten starý muž není ten, kterého jsem viděla v dědových slovech, je to cizí člověk, co pro cizího udělal nesmírně důležitou a dobrou věc. Pan S. se přátelil s dědou, a když děda zemřel, pan S. zaplatit celý dědův pohřeb. A proč? V podstatě jsou to dva cizí lidé, i když to byli nejlepší přátele, nebyla to rodina, ale přesto to udělal. Jenže, nemohla jsem se ho na to zeptat, musela jsem znova do školy a tam jsem pozorovala své přátele. Civí do mobilu, špitají si o klucích, naráží na mě ohledně Valentýna a další zbytečnosti. Položila jsem si otázku, byla by třeba Jana (smyšlené jméno, jako ostatní) ochotna za mě zaplatit pohřeb? Co Lucka? Zná mě od školy? A co třeba Terka? Znám ji od narození... Myslím si, že nebyli, protože si přátelství mezi námi neváží tolik, jako nyní staří lidé.
Děda a pan S. spolu prožili dětství, vojnu, válku, poválečné období, pracovali spolu, šli do důchodu a pak se stále každé úterý scházeli v hospodě. A to si s mými přáteli občas ani nepopřejeme k narozeninám...
Važí si staří lidé přátelství více? Protože jich tolik už nemají a v jejich věku je těžké najít sobě rovné? Nebo je pan S. a děda ojedinělý případ? Nebo se zcela pletu a mé přátelství stojí s ostatními za nic? Je mezi naší generací takové přátelství?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Blbá patnáctka Blbá patnáctka | Web | 10. února 2014 v 19:18 | Reagovat

Hezký článek, jen mi přijde, že moc nevystihuje téma...  
I když asi v podstatě ano. ^^ Jen si to člověk musí domyslet.
Snad jen jediná výtka, a to ta, že text bych zarovnala doleva. Lépe se pak delší text čte, oči samy klouzají po obrazovce, člověk se nemusí zdržovat hledáním začátku další věty.

Shrnuto, podtrženo: hezký článek, pěkně napsané, člověk se zamyslí nad přátelstvím kdysi a dnes.

2 Luci Luci | E-mail | Web | 10. února 2014 v 20:23 | Reagovat

pěkný příběh... :) já mám svou nejlepší kamarádku (Pett) a myslím, že naše přátelství je opravdu pravé a chceme to mít jak tvůj dědeček... prožít spolu vejšku, pak si najít práci a užívat spolu s našimi rodinami život, až se jako staré babičky budeme scházet někde na čajíček :))

3 Lywia Lywia | Web | 11. února 2014 v 12:53 | Reagovat

Krásný :) Jak jsi už psala..myslím,že se mnou a mýma kamarádkama by to bylo stejný..

4 Lady Mishel* Lady Mishel* | Web | 11. února 2014 v 16:53 | Reagovat

Pěkný příběh.:) Nevím jak se ktomu mám vyjádřit, ale přece jenom váklka a všechny věco co prožili je jiné..než lidi s kterýma se bavime ted..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama