přítel, který nezradí...

24. února 2014 v 22:38 | Saru
Nemohu vám otevřít bránu do mé fantazie, nemohu vám ukázat můj svět, mohu vám ho popsat, mohu vám říct, kdo žije v mém světě fantazie, co tam dělá, jaké je jeho místo, mohu vám říct, v jaké ulici bydlí, ale do své fantazie vás nikdy nepustím, nemůžete tam totiž vejít...


Kdyby jste mohli projít velkou, zlatavou bránou ihned k vám přispěchá muž zvaný Thome. Je to vysoký, asi 40-letý muž se strništěm a hnědými vlasy. Nosí tmavé oblečení z doby středověku a dokáže vraždit popuhým pohledem, ale to on nedělá, vždy jsou jeho oči zalité strachem, ale také nadějí. Thome je ten, co nedovolí nikomu jinému než mně a nově vymšleným myšlenkám projít. Je to můj strážce, je to ten, který drží společně s dalšími moji fantazii ostatním nepřístupnou. V patách má vždy malou, blonďatou holčičku, ale on ji nevidí, je to jeho dcera. Zahynula před několik lety a od té doby vždy chodí za Thomem, ale vidim ji pouze já, on ne, nevěří mi, že je vždy v jeho blízkosti. Poblíž brány také hlídá mohutný bílý vlk, ten se jmenuje Maxis a každý je pro něho nepřítelem. Dokonce i já, drží se daleko od ostatních, ale když je nejhůře, pomůže vše vyřešit. Zapomněla jsem ještě na jednoho strážce, tedy na dva. Na Rooka, hnědovlasého a nádherného bojovníka. A ještě na jeho učitele, na Didase. Hlídají každou bytost v mé fantazii, abych na ní nezapomněla, aby se nikdy nevypařila, to oni drží všechny mé přátelé u sebe a žádný z nich, díky nim, není opomenutý.
Pak nastupuje řada 15-letých dívek. Sarah, zrzavá pesimistka. Mey, blonďatá bojovnice, její učitel je Rook a učí ji všemu co umí, je to asi ta nejsilnější oso zde, jak fyzicky tak psychicky. Aras, sice o rok starší, ale moje nejbližší, drzá a odvažná, trochu stydlivá a málo výmluvná, ale dá se s ní dobře povídat. Ciara, skoro nemluvý, je obezřetná a po svém boku má vždy dva chlapce. Malého zrzka a vysokého, černovlasého chlapce, Joshuu. A pak vlastně i jeden chlapec, Andreas. Vždy se oblíká slušně, nemluví vulgárně, ale je to duch, avšak, vidí ho všichni. V srdci má průstřel od zbraně a oči zalité slzami, je mi ho líto, ale nemohu ho oživit, je už mrtvý...
Nesmím zapomenout na ty, kteří všechno dělaj pestřejší. Na Mila-nejstydlivější osoba v mé fanatzii., Lashe- drzého průseráře, Jefreyho-vraha Andrease, ani nevím, proč ho u sebe držím... asi protože k nám patří, Xett a Polan- Meyini přátelé, Fitz- děsný zmetek. Kevos- i podle Mey je děsně sladký. Thomas, jediná osoba, která donutí Sarah usmát se. Max, chápavý, romantický, trochu naivní, ale můj nejoblíbenější... Tedy no, všichni jsou moji milovaní...
A pak takoví, kteří chodí kolem, moc se mnou nemluví, ale přesto k nám patří. Matka Sarah, RoseMary, její bývalá kamarádka Amara, přítel Joey, Jem, bratr Amary. Victor, učitel Sarah. Victoria a Cheaster, dvojčata a mldší sourozenci Andrease a Jefreyho. Nicholle, starší sestra bezejmeného muže, který sedí celé dny na trávě a nikam nechodí, nemůže... Tevic a Tevin, další dvojčata, tentokrát přátelé Mey, liší se pouze povahou, vzhledově i hlasem jsou k nerozeznání. Kayna, proč si Mey nikdy nevšimla, že ji miluje?

Nikdy bych nesnesla, kdyby někdo z těchto 33 lidí odešel z mého života, zmizel nebo bych na něj jednoduše zapomněla... Nejde to, každý tam má místo, žijí pouze v mých povídkách, rozepsaných, dokončených. I na těch, které se zatím ani psát nezačali, ale žijí, žijí za tou velkou branou a nikdo jim nemůže ublížit a jsem za to ráda, ztráta jednoho je pro mě jako ztráta části sebe. Každý u mě má určité pouto, nejblížší mi jsou Sarah, Mey, Ciara, Aras a Andreas, protože jsem sebe samotnou rozdělila do těchto pěti lidí. Do Sarah jsem dala kus svého strachu. Do Mey svého bojového ducha. Do Ciary odvahu, která mi občas přetéká, občas chybí. Do Aras svoje touhy a stydlivost před opačným pohlavím. Do Andrease zase svoji naivitu a ovlivnitelnost, abych se z jeho činnů poučila a nikdy je neudělala...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama