Jak důležité je pro mě býti neviditelnou...

29. dubna 2014 v 20:01 | Saru
Jako malá jsem jako mnoho lidí snila o tom, že jednou budu slavná, každý mě bude znát a tak dále, a tak dále... No, postupem času mě tenhle "sen" opustil, nezáleželo mi na tom, jestli budu slavná a každý bude vědět o každém mém kroku nebo jestli budu obyčejným, průměrným člověkem mezi sedmi miliardami. Je mi tedy 15 let a mám jasno, nechci být slavná, nechci být obyčejná, chci být NEVIDITELNÁ.
A proč? Mám na to jednoduché, ne zrovna jednoznačné, ale poměrně jednoduché vysvětlení a sice vám moje důvody nemusí připadat důležité nebo nějak vyjímečné, pro mě jsou více než důležité...


Snad každé, malé dítě se netají tím, co mělo k večeři, co včera stavěli na pískovišti nebo, co včera slyšeli z ložnice rodičů. Jednoduše, malé děti se nesnaží mít tajemství. Aspoň jsem byla taková já, užvaněná, nikdy jsem nezavřela pusu, lidé toho o mně věděli více než jsem o toho věděla já sama. Postupem času mi to začalo vadit a to dost, takže jsem zmlkla a začala se učit, abych toho o sobě řekla co nejméně. Nebudu lhát, moc se mi to nevedlo, jenže jak člověk stárne, přestane mluvit o sobě a začne mluvit o svých zájmech. Pravda, také říká něco o sobě, ale neříká to, co měl k snídani nebo to, co se mu stalo minulý týden.
Jak jsem zmínila, je mi 15 a to je takový ten věk, kdy moji vrstevníci objevují taje prvního (druhého, třetího atd.) sexu. Ok, většina debat ve škole je na tohle nebo na dost podobné téma a já jsem za to téma dost ráda. Proč? Protože u něho můžu mlčet, občas hodit nechápavý, či zhnusený pohled a mlčet dál. Toď vše, nemám k tomu připomínky, nemám k tomu co dodat nemám čím přispět. Je tedy dobře, že se odklidim na kraj skupiny a nikdo se o mě nezajímá.


Možná bych už měla přejít k tomu, proč se snažím být neviditelná...
Tím, že o mě nikdo neví, mi nemůže ublížit, nemůže mě zradit, nikdo na mě nemůže vytáhnout špínu. Kdyby se mě zeptaly: Co poslouchají tvoji přátelé? Odpovím: Little Mix, One direction, Simple Plan a BVB
Jenže, zkuste se těch lidí zeptat, na tu samou otázku k mé osobě. Asi by řekli něco jako ItaloBrothers, všechno možný nebo Rock. Ale kdo by odpověděl Majka Spirita, kterého poslouchám nejvíc a nejraději? Hlavně poslední dobou nom... U oblíbené barvy by se nejspíše nesekli, zelenou a oranžovou nosim skoro furt... Ale třeba to, čím chci být, až vyrostu. Za přátele bych odpověděla: Detektiv (prostě Colombo, nom), umělkyně a třetí nevim, jelikož osoba sama neví. U mě by řekli zubárna nebo učitelka. Ok... Ale já nechci být ani jedním, já chci být něčím jedním, ale z jistého důvodů (jo, té neviditelnosti a ještě něčeho), to sem nenapíšu.

Když je člověk neviditelný, nikdo mu nemůže ublížit, nikdo na něho nemůže ukázat, člověk je šťastný. Možná se ptáte. "Co společnost? Nebo někdo, o koho se můžeš opřít?" Já jsem spíše vlk samotář. Nevadí mi trávit dny sama, nevadí mi trávit noci sama, nevadí mi povídat si sama se sebou, jestli potřebuju někoho, komu bych mohla říct své starosti, použiju deník a tam to vše vypíšu, hotovo, nazdar.

Abych zkrátila a možná i ujasnila, přeju si být neviditelná, protože nechci být ztrapněna, zrazena, uražena nebo i pomlouvána, nechci nikoho zatěovat svými problémy, nechci další problémy vytvářet, nechci je ani řešit, chci si sednou to koutka, chci si srovnat myšlenky, chci splnit své sny, o kterých nikdo neví... A nikdo vědět nebude, mým snům se totiž nikdo smát nebude a nikdo mi je ani vyvracet nebude...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 dombabas dombabas | Web | 2. června 2014 v 16:39 | Reagovat

V prvom rade, krásne píšeš! :-)
V druhom rade, trochu som sa v tom našla. Kedysi som bola rovnako ublabotaná ako ty. Hubu som nezatvorila ani na minútu. A teraz? Moja mamina na mňa stále nadáva, že s ňou vôbec nekomunikujem, stále mám len svoje slúchadká a všetko mám na háku. Ehmm. Asi to tak bude. Keď sme minule šli autobusom, neustále rozprávala a keď som jej povedala, že ju aj tak nepočujem, povedala mi, že kedysi som bola taká ako ona a prečo som vraj odrazu taká tichá. Vieš čo som jej odpovedala? :"Možno preto, že som už povedala všetko, čo som chcela."
vtedy som si ani neuvedomila, akú myšlienku som zo seba dostala.

Tiež som kedysi chcela byť slávna a teraz po ničom takom netúžim. Moji priatelia sa chcú stať spevákmi, hercami a slávnymi športovcami a potom sa spýtajú mňa, čím chcem byť? Neviem síce čím chcem byť, ale viem čím nechcem byť.

Ale nebrala by som to až tak drasticky ako ty. Byť neviditeľnou. Bolo by to šialené. Skús si to predstaviť. Možno by ťa to chvíľku naplňovalo. Aj ja mám rada samotu. Ale potom mám chuť byť niekde medzi ľuďmi. Mať pocit, že ma má niekto rád a že je šťastní že je so mnou. A pokiaľ nerozprávam ja, nech rozprávajú oni. Ja ich vypočujem! Pretože väčšina ľudí o sebe rozpráva rado. Asi len my sme divné. Pokiaľ ale budú šťastní oni, budem šťastná aj ja.

Páni! Ale som sa rozpísala. Snáď ti to nevadí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama